Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), charakteristická typickou růžicí přízemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů. Pro jitrocel kopinatý existuje řada lidových názvů jako jitrocín, hítrocíl, celníček, celdoň, babka, hojílek, myší ocas, myší ouško, ranocel, volský jazyk, beraní jazyk, psí jazyk, olověný jazyk a svalník.
Popis rostliny
Jitrocel kopinatý je vytrvalá bylina s krátkým kořenem a růžicí přizemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů. Listy jsou celokrajné, typicky kopinaté. Listy příbuzného druhu jitrocele většího (Plantago major L.) mají kulatější tvar. Malé žlutobílé květy nacházíme ve válcovitém klásku, který je u jitrocele většího statnější. Oba druhy jitrocelů patří mezi hojně rozšířené plevelné, ale často i pěstované byliny.
Výskyt
Jitrocel má široké rozšíření. Roste na území Eurasie, jeho přirozený areál zahrnuje většinu Evropy včetně Islandu, v Asii sahá na východ až po Kazachstán a západní Himálaj, dále roste i v jižnější Asii od Středomoří a Malé Asie po Pákistán, přesahuje i do Afriky a na ostrovy jako Madeira, Kanárské ostrovy a Azory. Rozšíření jitrocele v Severní Americe probíhalo tak, že kolonizátoři nevědomky přenášeli jeho semena na botách. Proto indiáni nazývali jitrocel „stopa bílého muže“. Dnes je rozšířen i v jiných oblastech světa, jako v Japonsku, v Austrálii, na Novém Zélandu či na Madagaskaru. Na území Česka, se vyskytuje na polích, u cest či na loukách.
Sklizeň
Sbírá se především list (Folium plantaginis), a to od května do srpna, nejlépe kolem čtrnácté hodiny. Stále častěji se ovšem sbírá i semeno (Semen plantaginis). Oobsahuje především glykosid aukubin, flavonoidy, enzymy, sliz, třísloviny, pektiny, saponin, vitamín C, kyselinu křemičitou, soli vápníku a draslíku a další látky.
Význam v léčitelství
Úspěšně tlumí kašel a má i protizánětlivé účinky. Čerstvá jitrocelová šťáva jsou významnými léčivy, doporučovanými při vředové chorobě žaludku a dvanáterníku a současně špatně fungujícím trávicím procesu. Méně často se v těchto případech používá sušená forma. Jelikož působí také jako antibiotikum, je používán i při vředové chorobě tlustého střeva a dokonce i při Crohnově nemoci.
Užívá se forma čaje, ale i léčivých klysmat. Semeno jitrocele snižuje hladinu krevního cukru, léčí žaludek a játra, mírně stimuluje krvetvorbu a účinně upravuje peristaltiku tlustého střeva při zácpě.
Zevně léčí velice úspěšně rány všeho druhu, což je vynikající vlastnost, která také dala jitroceli jméno.
Nejčastější formou je nálev, ale osvědčil se i bylinný balzám. Velmi vhodným přípravkem, zejména pro děti, je jitrocelový sirup. Jitrocelová šťáva léčí žaludeční vředy i ušní záněty. Dávkování je u odvaru až 4 sklenice denně, u sirupu 2 až 5 čajových lžiček denně, u šťávy 3 až 8 polévkových lžic denně.
Jitrocel můžeme kombinovat s mnoha jinými bylinami. Osvědčila se kombinace s mateřídouškou, dobromyslí, proskurníkem, pelyňkem, kmínem, fenyklem, listem podbělu, ale také se zemědýmem, vlaštovičníkem i s lékořicí.
Již bylinkářka Poroncová si povšimla, že na rány je vhodné přikládat nejprve jitrocel větší, protože jeho široké listy ránu dokonale vyčistí a zbaví hnisu, a potom se teprve přikládá jitrocel kopinatý, který rány zaceluje.
Velice dobrým prostředkem je jitrocelová šťáva, která se vyrábí podle celé řady receptur, z nichž vybíráme následující: Jeden kilogram omytých listů jitrocele kopinatého se umele v mlýnku na maso, přidá se 1 litr vody, 1 kg cukru a 0,5 kg medu. Vše se na velmi mírném ohni 10 minut vaří, až šťáva zhoustne, a po vychlazení se napiní do láhve.
Jitrocelová šťáva se používá především při kašli, pro tzv. čištění krve, na slabé plíce, při nachlazení, při průjmech, na slabý žaludek ap. Obvykle se užívá 1 polévková lžíce vícekrát denně. Je to vynikající prostředek na rány a nežity, hlízy a pod. Ránu vyčistí a urychluje její hojení. Postupujeme tak, že se buď na ránu přiloží několik čistých, umytých listů, nebo dáme několik čistých listů do 0,25 litru vody, krátce zavaříme, necháme 5 až 10 minut přikryté vyluhovat a pak dáváme na ránu obklady z odvaru.
Při zánětu očních víček, což je obyčejně spojeno se zánětem spojivek, je jitrocel rovněž výborným lékem. Několik čerstvých a čistých listů dáme do 0,5 litru studené vody, necháme krátce zavařit a přikryté pak necháme 10 minut vyluhovat. Obkládáme 3krát denně na 5 minut.
Při zánětu nehtových lůžek, který je velice nebezpečný, doporučujeme vedle heřmánkových kouplí následující postup: Dva až 3 čisté listy ponoříme na okamžik do vařící vody a pak je obtočíme kolem nemocných prstů. Listy upevníme obvazem a necháme působit několik hodin.